Již od pondělka docházelo ke střetům mezi rebely a anti–balaka, během kterých 2 rebelové byli zabiti. Seleka pak z pomsty vzápětí vypálila 3 vesnice v těsné blízkosti Bozoum. Nevěstilo to nic dobrého. Mnoho vystrašených lidí začalo opouštět město, někteří přicházeli rovnou k nám na misii. Od rána se šířily informace o tom, že anti–balaka se nachází jen pár kilometrů od Bozoum a jsou na cestě k nám. Nervózní rebelové toho dne napadli několik lidí cestujících na motorkách, aby je o motorky připravili. Z obav s případných bojů, jsme přerušili vyučování a poslali děti domů. Večer a noc ovšem proběhli v relativním klidu, k ničemu nedošlo.
Ráno jsem ještě vyrazil do školy, měl jsem mít asi 3 hodiny. Okolo půl desáté se ale ve městě ozvalo několik výstřelů… Seleka byla v pohybu. Přestože další výstřely již nenásledovaly, otec Aurelio rozhodl, že bude rozumnější poslat studenty domů. Nikdy bych si nemyslel, že budeme jakožto profesoři dávat studentů rady, jak se chovat v případě, že se v jejich těsné blízkosti začne střílet…
U oběda se moc nemluvilo, nebylo nám moc do řeči. Zrovna, když jsem začal sklízet ze stolu, v Bozoum vypukly boje. Z mnoha směrů se ozývala masivní střelba automatických a poloautomatických zbraní, výbuchy granátů a tu a tam i výbuchy projektilů lehkých děl. Naše misie se nachází na kopci na kraji Bozoum a tak máme výhled na celé město. To, co jsme tentokrát viděli, bralo dech. Nad Bozoum se vznášel kouř, místy byly vidět plameny.
K tomu všemu připočtěme ještě zvukovou kulisu, kterou známe pouze z nejdramatičtějších scén válečných filmů. Lidé prchali všemi směry – velká část do okolních lesů, jiní zase hledali útočiště u nás na misii. S přicházejícími lidmi k nám dostaly i zprávy o několika desítkách mrtvých obyvatel-civilistů, zastřelených na útěku. Zmocnila se mě bezmoc… Bylo zřejmé, že se nás tato konfrontace minimálně v první fázi týkat nebude, protože se jednalo primárně o útok anti–balaka na místní rebely, a tak jsme na misii nebyli nějak zvlášť vyděšení, ale do smíchu nám zrovna nebylo.
Šel jsem pomoc začít nějak organizovat stovky přicházejících uprchlíků, ale v první fázi se toho moc dělat nedalo. Jenom jsme tam všichni stáli a koukali se na dění pod námi. Strašně mě překvapilo, jak ti lidé – uprchlíci – byli klidní. Určitě byli vystrašení… ale nikdo nepanikařil. Všichni jenom tak mlčky a odevzdaně přihlíželi.
V Bozoum se intenzivně střílelo až do 6 hodin do večera. Počet uprchlíků se do té doby vyšplhal na 3000. Ubytovali jsme je ve všech dostupných budovách misie: základní škole, gymnáziu, sirotčinci… Večer přichází zpráva, že Francie se rozhodla pro okamžitou vojenskou intervenci.
V sobotu se už nestřílelo tak masivně jako den před tím, přesto se dozvídáme, že i během těchto výstřelů, přišlo několik lidí o život… Okolo 11. hod. lidé začali hromadně panikařit. Rebelové ze Seleka se údajně rozhodli vrazit k nám na misii, což se ale ukázalo jako falešný poplach. Přesto hrozba útoku Seleky na naší misii nebyla úplně vyloučená – rebelům úplně nevonělo, že otec Aurelio uprchlíky (z drtivé většiny křesťany) přijal na misii. Ohrožená byla ale i komunita muslimů. Ti se zas obávali útoku anti–balaka a tak se všichni vyzbrojili mačetami, luky, puškami a pod. Z okolí se do Bozoum začali stahovat příslušníci kočovného kmene Mbororo (muslimského vyznání), kteří se rovněž obávaly anti–balaka. Výsledek byl tedy takový, že většina obyvatelstva se nacházela v okolních lesích, odkud se ale částečně začali lidi přesouvat k nám na misii (v sobotu už jsme počítali přes 4 000 uprchlíků), muslimská část obyvatel zůstávala v Bozoum shromážděna okolo několika hlavních mešit. Všichni se báli útoku jedné či oné skupiny, hrozilo, že ten tenký klid zbraní se zvrhne v něco strašného.
U vjezdu na kopec k nám na misii jsme zřídili provizorní závoru, kde se dobrovolníci starali o bezpečnost a o kontrolu přicházejících (na misii byl přísný zákaz vstupu se zbraněmi). Nicméně v těsné blízkosti této závory se začaly zdržovat početné skupiny lidí, převážně mladíků ozbrojených mačetami a dlouhými noži… Vyhrožovali…
Aurelio spolu s místním Červeným křížem vyrazili sbírat mrtvé. Zatím pouze ty, kteří se nacházeli v blízkosti naší misie, kde boje nebyly tak rozsáhlé. Pohřbili 6 mrtvých civilistů, z toho dva pastory. Odhadem jsme ale věděli, že něco okolo dalších 40 mrtvých se ještě nachází v ulicích.
(Autor fotografie: Aurelio Gazzera, Bozoum)
(Autor fotografie: Aurelio Gazzera, Bozoum)