Když jsem konečně společně s otcem Aureliem, který byl iniciátorem celé té humanitární akce, dorazil na místo, naskytl se mi až děsivý pohled: spousta zubožených lidí… Bylo vidět, že si něčím prošli… Lidé z WFP s nimi dělali v mezičase rozhovory… Jedna žena přišla během útoku o manžela a tři děti, další byla zmrzačena, kolem pobíhala spousta “čerstvých“ sirotků… Všichni tito lidé krom střechy nad hlavou také přišli o celou úrodu…
Pomoc v podobě pytlů rýže od WFP jim zajistí přežití na několik týdnů možná měsíců. Ale co bude potom? Sám otec Aurelio řekl, že postavit dům není pro tyto lidi žádný problém, ale obdělat pole, sklidit a prodat, to už chce svůj čas. Otázkou zůstává, kolik toho času jim zbývá…
Podle posledních průzkumů se v zemi se 4,5 milióny obyvatel nachází přes 200 000 uprchlíků, kteří utekli doslova do houštin, aby se ukryli před řádícími rebely. Další desetitisíce utekly do sousedních zemí. Těch 6 000 je tedy doopravdy jenom zlomek.
***
Před pár dny jsem se dozvěděl, že samozvaný prezident Michel Djotodja oficiálně rozpustil alianci rebelů zvanou Séléka. Museli jsme se tomu zasmát. Tito rebelové jsou již několik měsíců zcela nekontrolovatelní – absolutní anarchie. Jednalo se tedy o hodně symbolické vyjádření, které na realitě nic nezměnilo. Rebelové dál zůstávají ve městech, kde šikanují lidi, kradou, plení a zabíjejí. Tady u nás v Bozoum minulý týden rebelové brutálně zmlátili dva muže z města (nezávisle po sobě). Údajně šlo v jednom případě o peníze a v druhém o zbraně (holý nesmysl). Oba muži přišli o jedno oko a oba mají zcela paralyzované ruce. Ten druhý, kterého po dobu jedenácti dnů věznili a týrali a za kterého rodina musela zaplatit velkou sumu peněz jako výkupné, možná o jednu ruku přijde… Matka toho zmrzačeného kluka poprosila otce Aurelia, aby se pokusil s tím něco udělat. Aurelio si to tedy šel s velitelem těchto rebelů vyříkat (otec Aurelio od nás z misie je velká místní autorita). Skončilo to jenom velkou hádkou, během které Aurelio dostal facku. Po té facce Aurelio odešel…
Zpětně to okomentoval: „Ta facka, ta je na celé záležitosti to nejmíň bolestivé!“
Toho dne večer jsem o tom mluvil s naší kuchařkou… Zlomeným hlasem se mě ptala, jestli to všechno je pravda, že takhle to dál nejde…. že místní lidé už nemůžou a že tohle patří mezi ty poslední kapky…
Občanská válka tu sice skončila, ale situace je stále tristní… Lidé se tu snaží žít dál své životy, ale už jsou zoufale unaveni z té neřízené šikany místních rebelů, kteří bezdůvodně zavírají lidi do vězení, staví zátarasy, sem tam někoho zmlátí a sem tam si dojdou pro peníze. Bohužel zatím neexistuje žádná síla, která by s tím mohla cokoliv udělat.
***
Aureliovi se dva dny po tom incidentu přijel omluvit sám velitel rebelů za tu facku… Ten, co Aurelia praštil, se ale nedostavil… Bylo u toho hodně místních, kteří vše napjatě sledovali z povzdálí. Pochopil jsem, proč si místní lidé Aurelia tak váží, proč je takovou autoritou… On je tady asi jediný, kdo veřejně stojí na jejich straně a kdo dělá všechno pro to, aby se situace zlepšila.
***
To všechno jsou věci, se kterými tu místní lidé žijí… A přesto všechno tu denně nalézám usměvavé tváře… Radost z obyčejných věcí, jako například vydařené fotbalové utkání osmiletých kluků, je zkrátka na denním pořádku a je to asi to jediné, co zdejším lidem zbývá… Někdy nejsem těmhle úsměvům schopný porozumět..
***
Když jsem se včera snažil přihlásit na mail, vyskočilo na mě několik reportáží týkajících se voleb a předvolebních diskuzí. Volby… Přiznám se, že jsem na ně úplně zapomněl, ačkoliv jsem politiku vždycky celkem sledoval. Tak jsem se trochu kousnul a něco málo si přečetl… Po přečtení dvou článků a pár diskuzí jsem to zavřel. Nic to se mnou nedělalo. Ne, letošní volby v ČR se mě asi týkat nebudou… Nechávají mě zcela chladným… Asi mi je jedno, která strana zvítězí… Jaký v tom bude rozdíl? Nevím. Nejsem teď schopný být v tomto směru objektivní… Mám tu co zpracovávat.
Sloupek pro “pobavení“:
Samozvaný prezident Michel Djotodja ukončil třináctidenní operaci odzbrojování rebelů v hlavním městě. Operace dle jeho slov proběhla úspěšně – podařilo se vybrat celých 130 zbraní… (pozn.: jen tady v Bozoum bychom za půl hodiny dali dohromady minimálně dvakrát tolik)
